Krok za krokem: zapuštěná ulička

Usnadněte si práci ve skleníku díky zapuštěné uličce. V tomto článku jsme pro vás připravili návod krok za krokem, který vám ukáže, jaké možnosti byste mohli zvolit při podobném projektu. 

Pěstování ve skleníku zdaleka není jen relax, pohodička a procházka rajskou zahradou, byť na vrcholu sezóny může rozkvetlý skleník jako ráj na zemi působit. Aby každá rostlina rostla a plodila, jak nejlépe dovede, je potřeba je náležitě obhospodařovat. Při těchto činnostech je naše fyzická kondice důkladně zkoušena a pokud chceme ve výzvě obstát, můžeme tomu jít naproti.

Jednou ze strategií je připravit si pracovní prostor tak, aby nám dokonale vyhovoval. Zapuštěná ulička v podstatě znamená sníženou pochozí plochu mezi záhony, čímž se tedy z nich stanou záhony vyvýšené. K těm už se mnohem snadněji nahýbá a když si vyberete správné rozměry, pak budete mít, co do fyzické náročnosti, milionkrát ulehčenou práci.

V našem skleníku, ve kterém pro vás pro Buildex Magazín připravujeme videa, jsme si takovou zapuštěnou uličku postavili a v tomto článku se dozvíte formou návodu a reportáže, jak jsme postupovali a jak vlastně na to. 

Rozvržení

Než vezmete své nejostřejší rýče do akce, bude potřeba ještě zvážit, jakou dispozici budete chtít ve skleníku vytvořit. Sice by nám lichotilo, kdybyste přesně kopírovali náš projekt, ale ze specifických důvodů je naše rozvržení poněkud atypické. Ve skleníku o šířce 3 a délce 4 metry jsme se rozhodli vytvořit jednak metr dlouhou vydlážděnou vstupní plošinu sahající od jednoho boku k druhému a jednak metr širokou zapuštěnou uličku. Z toho vyplývá, že samotné záhony budou ponechány pouze na 7 metrech čtverečních, přičemž jejich šířka bude pouze metr. Pro každé rozhodnutí jsme měli dobré důvody. Kvůli natáčení jsme potřebovali vytvořit větší manipulační prostor v uličce a zmiňovaná vstupní plošina zase poslouží k demonstraci možného uložení regálu k předpěstování a dalším činnostem. 

Ideální rozložení záleží pouze na vás a vašem plánovaném využití skleníku. Pokud plánujete pěstovat jen a pouze plodovou zeleninu, pak budete chtít maximum místa určitě věnovat záhonům. Zde se můžete rozhodnout zvolit větší šířku záhonů po stranách, nebo záhony užší, přičemž uprostřed skleníku vytvoříte ještě dodatečný třetí vyvýšený záhon. Tato druhá varianta je výhodná, neboť nebudete muset rostliny sázet do řad za sebou, a tím pádem vám odpadne náročné vymýšlení a akrobacie při jejich obhospodařování.

Dispozice je zcela na vás, ideální je však udržet balanc mezi dostatečným prostorem pro pohodlnou práci a záhony.

Pro některé z vás nebudou rajčata, okurky a saláty hlavní prioritou, ale budete třeba toužit po místě ke vzkvétávání sběratelských kaktusů nebo okrasných květin. V tom případě dává větší smysl vytvořit si vydlážděnou plošinu, na kterou budete moct rozmístit regály a pěstební stoly. Obecně vzato ale půjde většina zahradnic a zahradníků cestou maximalizace plodící plochy. 

Jáma na mamuta

Abychom mohli uličku zapustit, potřebujeme vytvořit patřičnou jámu v zemi. Vykopat ji vlastníma rukama bude ale nemalá výzva, která vám však v konečném důsledku velmi zpříjemní zahradničení. Určitě se ptáte, jaké jsou ideální rozměry této uličky. V první řadě vám šířku a délku často určí obecné rozvržení, které jsme si probrali v předcházející kapitole. U šířky je dobré myslet na svůj komfort, to znamená, že ji chcete přizpůsobit snadnému procházení, ohýbání se nad záhon a případnému posazení se během práce na štokrle. Z těchto požadavků vyplývá, že rozměr kolem 70 centimetrů se jeví jako ideální začátek. Opět ale záleží na osobní preferenci, protože někteří jistě budete chtít dovnitř vjet i se zahradním kolečkem, zatímco někdo se spokojí i s 50centimetrovou šířkou. 

V mnoha ohledech závisí vhodná šířka i na plánované hloubce. V našem případě jsme zvolili 50 cm, aby nám ulička umožnila komfortní práci na záhonech bez namáhavého ohýbání se, přičemž pro hloubení jámy připočítáme 10 centimetrů, do kterých navrstvíme plánovanou pochozí plochu. Čím větší hloubku si zvolíte, tím širší by měla ulička také být. Jako zlý příklad si představte, že byste zvolili hloubku 60 a šířku 40 centimetrů. V takovéhle uličce by se velice těžko pohybovalo a pracovalo. 

V rámci kopání je zároveň dobré myslet na přístup do uličky, tedy nějakou formu schodů. Pro naši půlmetrovou hloubku jsme se rozhodli pro jeden jediný schodek, za to ale prostorný. Jeho rozměr jsme dimenzovali na dvě zatravňovací tvárnice, které tam umístíme, proto je široký taktéž 50 centimetrů. Půdní hmotu, která bude “uvězněna” ve schodu nebudeme odkopávat, čímž si ulehčíme alespoň trochu práce. Na druhou stranu si zase naložíme o kousek víc na stranách, kde budeme odebírat zhruba o 5 centimetrů do všech směrů víc, abychom si zajistili snadné uložení nopovou-fólií-opláštěné konstrukce.

Jámu, kterou budeme kopat, si přesně rovnoběžně vytyčíme. Na hloubení si klidně pozvěte parťáky a usnadněte si práci.

"Rakev" aneb konstrukce uličky

Poté co se vám zdárně podaří připravit “mamutí” jámu, přijde řada na vytvoření stěn vyvýšených záhonu, respektive stěn zapuštěné uličky. K vytvoření lze použít různých materiálů a často se zahradníci rozhodnou pro takový, který mají po ruce navíc. Mnozí také vytváří záhony ze ztraceného bednění a betonu, což je rozhodně volba s dlouhou životností. Pro náš projekt jsme ale po betonu nezatoužili, jelikož chceme mít možnost,  kdykoliv to bude potřeba, náš obloukový skleník přemístit nebo rozebrat. 

Jelikož bylo naším cílem vytvořit funkční a spíše levnou verzi zapuštěné uličky, rozhodli jsme se použít dřevěné desky, které obijeme nopovou fólií, abychom vytvořili dodatečnou bariéru mezi vlhkou půdou v záhonech a konstrukcí. Pokud by vás napadlo zvažovat užití OSB desek, tak jako nás, pak je na místě upozornění. Tyto desky v jejich základní formě (existují i dražší hydrofóbní) jsou velice citlivé na vlhkost a zanedlouho by došlo k jejich nafouknutí a zničení. Pomocí “nopovky” by se krátce jejich životnost prodloužila, nicméně pokud budete mít možnost, tak se jim raději vyhněte.

Konstrukci uličky jsme si sestavili mimo skleník, jednak kvůli snazší práci a také protože bylo uvnitř nepříjemné teplo.

Naší ekonomickou volbou byly smrkové plotovky o délce 2 metry a šířce 10 centimetrů. Výška konstrukce, kterou jsme pracovně označovali jako “rakev”, nabyde tedy 60  centimetrů nastavením 6 plotovek nad sebe. Pro spojení v rozích jsme se rozhodli nepoužít žádných kovových profilů, ale desky přišroubovat do hranolu o rozměrech 3 x 4 centimetry.

Plotovky jsme v rozích spojili přes smrkové hranoly, kterými jsme také propojili desky v půlce délky.

Specifický postup jsme zvolili v místě schodu, kde jsme uzavřeli celý obvod “rakve” jen na třech horních deskách, aby jsem konstrukci mohli posadit na půdní hmotu ponechanou jako objem schodu. K dotvoření schodu uvnitř konstrukce, jsme 50 centimetrů od kratší strany “rakve” vytvořili přepážku o výšce 3 plotovek ze spodní strany. Napojení bylo vytvořeno opět přes hranol. Tímto jsme vytvořili stabilní konstrukci uličky, kterou jsme před osazením do jámy obili ze 3 stran, na kterých budou záhony, nopovou fólií. Nopová fólie se kolem zdiva a jiného chráněného materiálu obecně umísťuje výběžky směrem k ploše. My jsme se rozhodli tento postup otočit a “špunty” směřovat ven, protože kdybychom to udělali opačně, vznikne mezi konstrukcí a fólií škvíra, ve které by se schovávali plži. I tak jsme ale vytvořili bariéru mezi vlhkem a “rakví”.

Z venku jsme uličku pobili nopovou fólií. Oproti použítí na stavbě jsme otočili nopy směrem ven, aby se v dutině neukrývali plži.

Zpevněná pochozí plocha

Konstrukci s nopovou fólií jsme si přenesli a umístili do naší “mamutí” jámy a ze stran zasypali hlínou. Zeminu jsme také doplnili do konstrukce schodu, přičemž jsme si tam ponechali 10 centimetrů prostor na vrstvení pochozí plochy. Tuto plochu budeme tvořit uložením zatravňovacíh tvárnic na štěrkem vyrovnané podloží a následně je zasypeme okrasným štěrkem. Díky tomu nám vznikne stabilní kamenitá rovina, která se nebude propadat, pokud se po ní budeme pohybovat, ať už sami nebo se zahradním kolečkem. 

Po osazení konstrukce uličky jsme udusali zeminu a přikryli jí geotextilií s gramáží 300 g/m².

Jako první krok zarovnáme a zhutníme půdu a na tu potom umístíme geotextilii s gramáží minimálně 300 gramů na čtvereční metr. Geotextilie zabrání zapouštění štěrku do zeminy a zároveň eliminuje prorůstající plevele. Do takto připraveného lože nejprve vsypeme větší štěrkovou frakci 4/16 a pomocí hrábí rozhrneme. My jsme vytvořili cca 3centimetrovou vrstvu a na ní potom shodnou druhou vrstvu z dlažebního štěrku frakce 0/4. Vše jsme vyrovnali podle vodováhy.

Na geotextilii jsme rozprostřeli říční štěrk s větší frakcí, zarovnali jej a následně utvořili druhou vrstvu z dlažebního štěrku.

Do štěrku už bylo možné následně pokládat zatravňovací tvárnice. Jejich pokládka je velice jednoduchá a díky kotvícím hrotům je snadno zafixujete na daném místě. V našem případě jsme museli dvě z nich seřezat, aby nám dokonale vyplnili nejnižší část uličky. Řezání jde jednoduše pomocí pily na železo, ale elektrifikovanější z nás mohou použít i úhlovou brusku. Při umísťování tvárnice myslete na to, že by neměly natěsno doléhat na okolní konstrukce, ale vyžadují vytvoření nepatrné dilatační spáry. V našem případě jsme po obvodu soustavy tvárnic ponechávali i 5 centimetrů. Obdobně jsme usadili tvárnice i na schod.

Zatravňovací tvárnice jsou skvělé i na zpevnění štěrkového podloží. Díky nim se vám nebude rozjíždět.

V posledním kroku jsme zasypali tvárnice barevným okrasným kamením, které jsme ručně rozhrnuli do všech částí a tím dovršili přípravu pochozí plochy. Kombinace kameniva a dřevěné konstrukce uličky vytváří krásný a působivý interiér, který - až na nepatrně viditelné tvárnice, které ale svou černou barvou nenarušují - je tvořený jen z přírodních materiálů, což se do skleníku vyloženě hodí.

Po nesmírně jednoduchém uložení zatravňovacích tvárnic jsme je zasypali okrasným štěrkem a povrch byl hotov.

Krycí jméno "relaxační zóna"

Gró celého projektu už máme za sebou, ale protože jsme si vymysleli zmiňovanou “relaxační zónu” je potřeba ještě zarovnat zvolenou plochu, připravit lože pod dlaždice a vydláždit. Rozhodli jsme se nelámat si s přehnanou precizností příliš hlavu a jednotlivé dlaždice, které zbyli po rekonstrukci terasy, volně položit na vyrovnaný dlažební štěrk.

Hned po mírném snížení plochy, srovnání a zhutnění půdy jsme celý rozměr pokryli geotextilií ze stejných důvodů jako v případě uličky. Na plošinu o rozměrech 3 x 1 metr jsme nasypali tři 50litrové pytle dlažebního štěrku, rozhrnuli a pomocí vodováhy vytvořili rovinu. Posledním krokem bylo uložení našich dlaždic o tvaru čtverce s hranou 33 centimetrů. Žádný kus dlažby jsme neřezali, čímž nám sice u stěn vznikly asi 5centimetrové nevydlážděné pásy, ale tato plocha stejně nemohla být využívaná. 

Pro vstupní plochu jsme zvolili osazení dlaždic na volno do dlažebního štěrku rozprostřeného na geotextilii.

Tímto jsme tedy došli na konec našeho návodu a reportáže, v rámci které jsme prošli veškeré kroky, které jsme my provedli během výstavby zapuštěné uličky ve skleníku svépomocí. Přístupů k tomu, jak vybudovat takovouhle uličku, potažmo vyvýšené záhony, je nesčetně a náš postup byl motivován vytvořením možné inspirace pro ekonomickou a funkční verzi. Doufáme, že jste si v rámci článku našli přínosné rady, které vám s vaším projektem pomohou a budeme se těšit na vaše fotografie, které nám můžete posílat na e-mail info@buildex.cz. V případě jakýchkoliv dotazů nám neváhejte zanechat komentář a pro levné materiály prozkoumejte náš katalog, kde najdete jak použité zatravňovací tvárnice, geotextilii a nopovou fólii, tak i mnoho a mnoho dalšího.

Kdybyste zatoužili podívat se na tvorbu naší uličky i v jiné než psané verzi, tak si níže můžete pustit video, které celý proces zachycuje. Nyní už nezbýva, než se do toho pustit, takže “s chutí do toho a půl je hotovo!”.